Část první (Sněžný anděl, str. 9 -91)

Zde můžete volně diskutovat první část knihy od strany 9 do strany 91. Jedná se o části Sněžný anděl, Archimédův zákon a Na kůži a těsně pod tím. Nic z těchto částí není považováno za spoiler. Pokud je nemáte dočtené, vstupujete na vlastní nebezpečí.

Tak jsem se ke knize konečně dostala a jsem neskutečně ráda, protože tohle je jiný kafe, než moje druhá knížka, kterou teď čtu a upřímně mě moc nebaví.

Osamělost prvočísel mě vtáhla hned od první stránky (i když scéna s pokaděnýma punčocháčema mě trochu zarazila ).
Je hrozně depresivní, smutná, trochu nechutná, ale především je z ní cítit neskutečné zoufalství a osamělost. Postavy mají život posraným navrch. Střídání pohledů mi vyhovuje, obě postavy mě zajímají a těším se, jak se jejich osudy budou dále ovlivňovat. Doufám, že se více poodhalí, co se přesně tenkrát na lyžích stalo Alici a jak to dopadlo s malou Michaelou, jak ji našli a co se odehrálo v celé otřesené rodině.
Alice je mi líto, čekám jen, kdy si aspoň rodiče všimnou, že je anorektička, to přece není možný, že na ni tak kašlou.

Scéna úplně v závěru se vzájemným řezáním naznačuje mnohé, jsem zvědavá, kam se to vyvine. Zajímá mě, co se stalo Denisovi a kam se poděl.

Viola je děsná kráva a doufám, že se na ní karma taky podepíše.

Scéna s bonbónem v šatně - to se mi teda zvednul kufr

Pardon za zmatený dojem na přeskáčku, ale píšu co mě napadne a snažím se na nic nezapomenout

Osamělost prvočísel mám v hledáčku už dlouho a navíc jsme se s Melindou domluvily, že si ji dáme spolu, jen si na knížku najít čas Rozhodla jsem se využít DNK 2017 a i když jsi byla zase rychlejší, jsem ráda, že jsme si ji tímhle způsobem spolu daly.
Od prvních stránek mi bylo jasné, že knížka přesně zapadá do edice nakladatelství Odeon - Světová knihovna. Syrový příběh, který chytí a nepustí. Prakticky od začátku na mě padla strašně smutná nálada. Hlavně u vztahu dvojčat Mattia a Michele. Bylo hrozné sledovat jak mentálně postiženou Michele, tak Mattia, který se pere na pomezí lásky k ní jako ke své sestře (kdy jí pomáhá, když létá) a utrpením z toho, že má takovou sestru a ostatní ho za to odsuzují. Z toho mi bylo tak strašně těžko, že moment, kdy ji nechá v parku a už nenajde, mě jen víc rozdrtil. V souvislosti s Mattiem se mi líbila myšlenka jeho maminky, kdy říká, že jakoby v tom okamžiku, kdy Michele zemřela, něco z ní vstoupilo do něho. Začal být jiný, začal si ubližovat, a přesto je tak geniální.
Alice je mi taky strašlivě líto. Začátek byl trošku nechutný detailním popisem na svahu, ale asi to značilo, jak to dítě trpělo. Rodiče jsou chladní, i když si myslí, že jí věnují prvotřídní pozornost tím, že z ní chtějí mít světovou sportovkyni, tak nevidí, že trpí.. A trpí stále, na základě svého zranění, kvůli kterému si myslí, že není krásná. Jako snad každá anorektička trpí představami, že je tlustá a nikdo to nevidí. Rodiče jsou víc zaslepení než falanga čtyř krav ve škole!! To přece nejde. Je jasné, že se chce vyrovnat nejkrásnější holce ve třídě a skáče radostí, když se stane terčem její pozornosti, i když to nepřináší nic dobrého. Bohužel všechny postavy si nesou nějaké ty strachy, i dokonalá Viola ho má a je to nakonec zkáza pro přátelství s Alicí.
I postava Denise je hrozně smutná - tajemství, že je gay, strach, že přijde o Mattia, který snad na oslavě potká strašně cool kamarády..
Jak říkám, je mi z toho strašný smutno. Ale knížka je napsaná bravurně, jak píšeš, Káťo, střídání pohledů je skvělý. mám to hrozně ráda a tady mě oba opravdu hodně zajímají.
Nedokážu ani předjímat, co bude následovat, jen vím, že tu knížku do poslední strany nepustím.