Mapy a hadi - kapitoly 29 - 62 (str.95-203)

Zde máte prostor pro probrání událostí odhalených do strany 203. Nic z prvních 62 kapitol zde není považováno za spoiler.
Příjemnou zábavu

Dneska jsem přečetla ještě druhou část, knížka se čte fakt sama, krátké kapitoly a takové nějaké soucítění s postavami nutí číst pořád dál.
Hned vlastně na začátku nabídli Jeleně spolupráci, aby pro ně překládala a donášela, maminka Liny a Jonase na mě působí opravdu jako silná žena, doufám, že se jí to někde nevymstí, samozřejmě je to hrozně těžké hodnotit, ničím jí prakticky nevyhrožovali, ale stejně, pro tenhle příběh to tak beru. Tím nechci říct, že by maminka Andriuse nebyla statečná, kdo ví, co si všechno musela protrpět, ale stejně jako u Jeleny je tady vidět ten boj za děti. Nejdřív jsem si teda i já říkala, jestli Andrius přeci jen není na druhé straně, ale byla jsem ráda, když se ukázal opak, celkově se mi líbilo, jak se rozvíjel vztah s Linou, který byl ale v závěru této části opět přetrhán. Zbývá už jen pár stránek, ale chci si je ještě chvilku šetřit, přemýšlet nad příběhem a potom zjistit, jak to s nimi dopadne
Moc se mi líbí ty vzpomínky na dřívější dobu, vlastně to nakonec vyznělo tak, že se jejich rodina dostala na seznam díky otcově snaze pomoci tomu strýčkovi a sestřenici, to je taky hrozné, snad se alespoň oni dostali do určitého bezpečí.
Jonase mi bylo líto, jak onemocněl, je to hrozné to utrpení, které prožívají každý den, já prostě nerozumím tomu, jak mohlo dojít k tomu, že někdo dokázal tímhle způsobem trápit ostatní lidi. To, jak pracovali, jak je zasypávali hlínou, nutili podepsat, jak je chtěli zlomit, no strašný, na mě je to nějak moc
Lina je ale někdy na pěst, já doufám, že nedostane do problému někoho ze svých blízkých, já chápu, proč to dělá a asi je taky hrozně odvážná, ale tak nerozvážně, neuvědomuje si, co může způsobit.
Čekám, jestli jim třeba ještě nějak nepomůže ten blonďatý strážný, působí v některých momentech, že mu to není úplně po chuti, ale zase, proč by riskoval.
Vůbec se neodvažuju tipovat, jak to dopadne, všem bych jim přála happy end, ale bojím se, že toho se nedočkám, ani ty statisíce skutečných obětí se toho nedočkaly, když si to člověk vážně převede na realitu a nebere to jen jako fikci, tak je mi z toho úplně fyzicky špatně, asi to moc prožívám, možná jsem si v tomhle období měla vzít něco optimističtějšího, ale takhle to na mě působí.

Tak mám za sebou druhou třetinu a je mi z toho vážně smutno. Člověk se na to musí dívat jako na příběh, který se skutečně stal a z toho je mi až fyzicky zle.
Krátké kapitoly stále umocňují čtivost a nejde nepokračovat. Bezútěšná atmosféra zimy na sibiři je snad ještě horší, než ty vagony při převozu. Práce beze smyslu - viz kopání vlastního hrobu mě drásá za hlavní hrdiny a všudypřítomný hlad a bída je vážně šílený.
Maminka je stále šíleně statečná, i když by mi svou dobrosrdečností asi taky začala lézt na nervy. Z vrozené sobeckosti bych byla rozladěná, že pořád dává jídlo chlápkovi, co pořád jen bručí a stěžuje si (asi stejně jako Jonas, nedostává jídlo, protože nepracuje kvůli zlomené noze?). To, že jsme se dozvěděli, že je Žid asi nebyl takový šok (i když nevím, jak velká část Litevců byli Židé), ale přece jen bohužel byli za války trestáni nejvíc ze všech.
Vůbec nevím, kde má maminka všude kontakty. Pochybuju, že se spolčuje s NKVD, ale možná má nějakou dohodu právě s Kreckým, který přesně jak říkáš někdy vypadá, že úplně nesouhlasí s lidmi, pro které pracuje, ale dělá to, jen aby přežil, nicméně je v něm možná kousek lidskosti...
Andrius je chudák, jejich rozvíjející se love story byla očekávaná, ale je mi teď dvojnásob líto, jak musí oba (a všichni ostatní) trpět. A každý z nich riskuje pro život dalšího člověka navíc.
Lina je fakt občas na facku, je statečná, ale hranice mezi statečností a pošetilostí je občas hrozně tenká a ona tu hranici necítí.
S těmi vzpomínkami máš asi pravdu, vůbec pořád nechápu, co se s tou její sestřenkou stalo, snad je pořád naživu, ale nevím, nevím...
Jonas je chudák, už jsem nepočítala s tím, že se z toho vylíže. Pochybuji, že by kurděje vyléčila jedna plechovka rajčat při celkové podvýživě, ale dobře...je mladý a tak...
Je vidět, že Lina žije v úplně jiné realitě, vidí ty hady místo hlavy toho hlavního zlouna a tak, takže se jí to trochu promítá do jejího jednání a pak je trochu přes čáru holt.
Jsem ráda, že byla většina lidí statečná a nepodepsala se jim, ale nevím, jestli to nakonec bude tvořit nějaký skutečný rozdíl.
Jejich nenávist k ruštině plně chápu. Myslím, že je to celkem běžné i v Česku. Pořád tu nějaká ta zášť je i když lidi, kteří za všechny hrůzy byli zodpovědní jsou samozřejmě už pryč a nenávist je stejně iracionální jako ta k němcům, ale nenaděláme nic. Stejně se vším co se děje ve světě mám pocit, že se lidé ještě nepoučili a že druhá světová zdaleka nebyla poslední, která se zapsala do učebnic....ale nechci malovat čerta na zeď
Název celé části Mapy a hadi mi byl jasný až úplně na konci, ale je dost výstižný.
Když Andrius mlžil kolem slova ze složky, byla jsem přesvědčená, že je jejich tatínek mrtvý, ale doufám, že jsem se mýlila. I když slovo spolupachatel stejně prakticky znamená to samé.
Oslava narozenin se zdá jako maličkost, ale v těch podmínkách to muselo být balzámem na duši pro všechny. Až mě zaráží, že byla za tu dobu první.
P.S: Byla jsem jediná, koho napadlo, jaká musela být L+A první pusa, když si Lina takovou dobu nečistila pořádně zuby? (jen tak na odlehčení hloupá úvaha)