Kapitoly 31 - epilog

Toto vlákno je určeno pro probrání událostí zejména konce, potažmo celé knihy. Kdo ji nemá přečtenou, vstupuje na vlastní nebezpečí, neboť spoilerům se při jejím probírání pochopitelně vyhýbat nebudeme.

To jak Elsa automaticky předpokládala, že když slyší v rádiu o nehodě na silnici a v zápětí přiletí udýchaný táta se zprávou o mámě, že se jí něco stalo...to bylo úplně ukázkově televizní a hrozně se mi tenhle motiv líbil. Ne že by bylo něco suprového na tom, že by se mamince něco stalo, ale vy mě určitě chápete, co tím myslím!
Samův útok byl očekávaný, ale o nic méně brutální a chvíli jsem fakt měla strach co se asi stane!
Chudáček worse, chudáček Britt-Marie. Kent je svině.
Pobavil mě Marcel, který dělal všechno
Půlčík Harry potěšil Vůbec mě to jméno nenapadlo, když maminka jen naznačovala
Těžko říct, pro koho byla honba za pokladem nejdůležitější a komu byl dán největší poklad. Pro každého měl velký životní význam, ale nejvíc asi pomohl právě Britt- Marie:

Knížka to byla parádní a jsem ráda, že jsem do ní šla prakticky bez očekávání Autorův styl mě nehorázně baví a šíleně se těším na Oveho. Bručouny já můžu, sama jsem pěkný bručoun, takže jsem si jistá, že mě bude bavit, pokud bude alespoň zpoloviny tk vtipný a aktuální jako babička

Já už když o té nehodě mluvila jsem si říkala 'proboha, to snad ne, té mamince se něco stalo', pak o tom začala přemýšlet i ona a já se fakt bála, ale uff
Celkově ten útok a příprava na něj (když Elsa říkala 'kdyby se tohle stalo jinak, kdybych tam a tam nešla' apod.) byl opravdu děsivý a měla jsem hrozný strach, ale jak je to tak psané, moje mamka to tak taky totiž říká, že jeden život skončí, aby jiný začal, ale bylo to smutné, hodně, což je asi vždycky.
Brit-Marie, líbilo se mi, že dostala auto a šla objevovat něco, co si do té doby nedopřávala, moc jsem jí to přála, oba muži jí zlomili srdce.
Harry mě taky vůbec nenapadnul Pořád jsem si říkala sakra, co mi uniká
Způsob pozdravování a omluv byl opravdu originální, babička myslela na vše a hodně věcí napravila Dojímalo mě to, fakt hodně, prolnutí Říše před procitnutím s realitou, naděje, že v Miamasu na Elsu a Harryho bude babička s dědečkem čekat na lavičce... Těším se, až si knížku přečtu znovu.
Určitě se ti bude líbil i Ove, je to opravdový bručoun, ale já si ho zamilovala!

Protože už jsem knihu dočetla před nějakou dobou, nevím k jakým kapitolám se mé postřehy vztahovaly - proto to shrnu vše tady
Nelezla vám Elsa už také občas na nervy? Prostě typické dítě! To její "jak vy můžete dělat psycholožku, když jste ani nečetla Harryho Pottera?". Při každé zmínce o Harrym mi začaly naskakovat pupínky, protože o něm zkrátka mluvila pořád Občas se také chovala jak rozmazlený fakan, když se snažila svojí mamku schválně rozzuřit a podobně. ALE jinak se mi Babička moc líbila. Čekala jsem tedy, že rozuzlení bude větší šok, že se z toho úplně posadím na zadek, ale i takhle mi to vyhovovalo. Taková letní oddychovka.
Jinak se mi moc nelíbil ten vývoj Brit-Marie. Celou knihu se chovala jak totální mrcha, pořád někoho urážela, byla protivná a podobně... A já ji jednoduše nedokázala začít litovat ani potom, co jsme se dozvěděli o věcech, které se jí staly. Asi jsem moc chladná nebo nevím
Kačí - přečíst Oveho!!!!!

Mimochodem, jak jste si představovali Worse? Já si představovala jako černého medvěda asi tak velikosti dogy. Jenže mi přišlo, že autor častokrát tu jeho velikost hrozně přestřelil. To by nikomu nepřišlo divné, že se po ulici pohybuje pes velikosti koně?

Já si ho představovala jako bernského salašnického, celého černého a o dost většího
Na mě celý příběh dolehl docela hodně, emocionálně mě to celkem dostalo, ale na mě tohle působí no, jsem ta cílovka, která brečí apod. U té Elsy máš pravdu, někdy se fakt chovala dost rozmazleně, ale třeba hrozně líto mi jí bylo, když mluvila o tom nevlastním tátovi, že si drží odstup, protože nechce, aby ji nakonec třeba zranil a pak ten závěr a úleva, že se jim nic nestalo, to bylo pro mě hodně silný

Lezla, ale takovým celkem snesitelným způsobem Asi proto, že byla fiktivní
Já bych o Harrym nejradši taky mluvila pořád, takže tohle mi zrovna fakt nevadilo
Já nepotřebuju šok za každou cenu a tohle mi přišlo tak adekvátní k celé té knize
Britt-Marie byla totální mrcha, za všechno si mohla sama, ale za to, že umřela její sestra a ne ona, za to fakt ne. A to, že jí to nikdy nezapomněla a dávala jí to najevo jsem její matce nemohla odpustit...
Neboj!
Já jsem si ho představovala podobně jako jsem si představovala Siriuse v jeho zvířecí podobě (ne tak jak vypadá ve filmu). Prostě obří černej huňáč, jak říká Terka, spíš takovej Berňák, černej a chlupatej
:D

Její táta byl super no, ačkoli jako otec stál za starou bačkoru...