Kapitola desátá - Epilog (strany 239- 320)

Tak Agnes máme za sebou. Jak se vám příběh líbil? Vyhovuje vám, že v rámci klubu střídáme žánry? Líbí se vám zpracování knihy?

"Za tohle budeš viset." (...) "Jestli já budu viset," řekl pomalu a popotáhl nosem, "tak ty shoříš zaživa."
A Agnes dočtená, nejdřív se ještě chvilku zastavím u toho, co se v poslední části odehrálo a pak si to pokusím nějak srovnat v hlavě
Po téměř celou dobu je Tóti nemocný, čemuž se vůbec nedivím, protože kolikrát jel za Agnes v takovém počasí a pak byl v mokrých šatech, že jsem se spíš divila, že k tomu nedošlo dříve. Každopádně v Kornsá netuší, co se s farářem stalo a Agnes přemýšlí, jestli něco neprovedla. Agnes nám příběh dovypravuje buď prostřednictvím vlastních vzpomínek nebo pomocí vyprávění Margrét.
Natan byl opravdu zvláštní postava, jeho chování bylo nevyzpytatelné a neudržel se při každém zašustění sukně. O Róse už nemluvil, ale pak to vypadalo, že v kontaktu nejspíš ještě byli, když donesla jejich dceru. Nanatn se Agnes odcizoval, ty jeho temné nálady, rozkazy, bití, no, musela být asi docela zamilovaná, když si to nechala poměrně dlouhou dobu líbit. Bylo mi jí dost líto, když ho viděla, jak šel místo ní k Size a došlo jí, že to tak asi dělal celou dobu a že je jen jednou z hraček, že dokáže všechny obalamutit a říká jim, co chtějí slyšet. Všechno to vyvrcholilo večerem, kdy se Agnes ještě snažila o jisté usmíření, chtěla mluvit o Size, ale ve výsledku dospěla k tomu, že ji Natan vyhnal. Útočiště našla v rodině Fridrika, což jí taky moc nepomohlo, protože Fridrikova matka vypovídala v tom smyslu, že se tam Agnes chodila radit, jak zabijí Natana, což nebyla pravda.
Celý ten spor mezi Natanem a Fridrikem byl vlastně především kvůli penězům, které chtěl Fridrik ukrást a kvůli Size, kterou si chtěl vzít. Fridrik byl na Natana naštvaný, domníval se, že Siggu znásilňuje, takže se mstíl na všem kolem, až došla řada i na samotného Natana. Fridrik zmasakroval Pétura a zranil Natana, který by stejně zemřel a tak Agnes ukončila jeho trápení, i když si pak v těch ranách vylévala určitou svoji zlost.
Opět jsme tady figurovalo určité prokletí Agnes nějakým cizincem, vypustila to jen Róslin, ale přijde mi zajímavé, jak v tohle všechno tehdy lidé věřili.
Závěrečná kapitola a epilog mi přišly hodně silné. Na začátku taková rozhodnutí, to bylo skoro až k smíchu. Sigga byla omilostněna (což asi teda beru, ona tam nic neudělala) a Agnes s Fridrikem odsouzeni. Povolen byl kněz jako doprovod, poprava měla být vykonána poblíž místo činu, měli být na kopci, aby se všichni viděli atd. Tótiho celé dění dostalo znovu do pohybu, chtěl být s Agnes a mrzelo ho, kolik času ztratili. Okamžiky z farmy, kdy Tóti přinesl onu zprávu byly hrozné, bylo vidět, jak ji ta rodina přijala a jak uznala nespravedlnost. Nakonec asi i Lauga byla na straně Agnes. Zakončení "Náhle v údolí zazněla první rána sekery." a epilog bylo vážně něco, hrozně to na mě zapůsobilo.
Zajímavé je i poděkování, pokud je plné jmen, tak ho většinou nečtu, ale autorka se vyjadřujě přímo k ději, událostem a myslím, že je to dobré uzavření. Celkově se mi ty doklady na začátku kapitol líbily.

Celkově se mi knížka líbila především místem a celkovou atmosférou děje, nečtu z tohoto prostředí a doby tolik příběhů, takže to bylo skvělé ozvláštnění, i když to nebylo nic kouzelného, spíš pěkně drsný život. Forma mi seděla, líbilo se mi střídání pohledů, vzpomínky narušované přítomností a tvrdou prací, postupné odhalování skutečných událostí, dokumenty na začátku kapitol, a knížka se četla moc dobře, jen jsem si celou dobu říkala, že jsem chtěla a čekala asi něco víc, pořád jsem vyhlížela to BUM. Nemůžu říct, že nepřišlo, ten závěr mě opravdu dostal, nebylo tam nic navíc, bylo to poměrně stručně zachycené, ale to tomu dodávalo tu správnou působnost, ale na plný počet to za mě není.

Střídání žánrů mi vyhovuje a jsem ráda, že jsme se zatím vždy dostali k trochu něčemu jinému Já mám tedy pro tento měsíc splněno a těším se, až se ke mně někdo přidá, jsem zvědavá, jak se to líbilo ostatním

Tak se musím přiznat, že celou závěrečnou kapitolu jsem probrečela... :-(
Naštěstí jsem včera od rodičů dostala sovu, která na sluníčku tancuje. Sice jsem si říkala, jaký je to kýč, ale když jsem dočítala Agnes, koukla jsem se, jak se mi tu vrtí a donutila mě se alespoň na chvíli usmát.
Osobně jsem si Agnes hodně oblíbila a ta kniha mě naprosto zasáhla. Za mě je to jasných 9/10, což je maximum, který na první čtení knize dávám.
Líbilo se mi i to prostředí a popisy událostí, i když asi 3x jsem měla pocit, že budu zvracet. :-) Teď se z toho budu muset vzpamatovat. Asi si dám sprchu.

Jo jo, ten konec byl hrozně silnej, i když byl řečen jen tak jako z povzdálí, o to víc možná zasáhnul.

S tím souhlasím. :-)

A jinak já jsem se střídáním žánrů spokojená, i když zatím jsme četli knihy, které jsem měla doma, takže je jasné, že i tak jsem je chtěla číst. A zatím se mi líbily všechny 3 :-)
A ta pogumovaná obálka je skvostná (pokud vzadu nemáte obtisk po samolepce :-() Jen se mi ze začátku trochu rozlepila :-(

Obtisk tam nemám, ale říkala jsem si, že by se to mohlo stát, kdyby tam byla ta klasická cenovka, na to by si podle mě knihkupci měli dávat pozor

To bychom chtěly moc