Jiná pravidla léta + Vrabci padají z nebe

Zde se prosím zaměřte pouze na diskuzi prvních dvou částí knížky. Nic z těchto dvou částí nebude považováno za spoilery, proto čtete jen na vlastní nebezpečí, pokud je ještě nemáte za sebou. Naopak respektujte i to, že co se stalo dál, je zatím tabu.

No páni, hodně mě překvapil styl, jakým je kniha psaná. Ne že by byl nějaký nevšední nebo něčím originální. Jednoduše mi strašně sedl, což se moc často nestává. Není to žádné přehnané filozofování, vše působí hrozně přirozeně, uvěřitelně a reálně. Už od začátku mám své teorie - není moc těžké si je začít tvořit, když je tam poměrně dost náznaků
Ta nehoda na konci kapitoly mě docela překvapila, nečekala jsem, že zvolí autor tenhle druh zápletky. No jsem zvědavá, jak se to vyvine dál a jestli jsem správně odhadla vývoj knihy.

Hned ze začátku určitě musím vyzdvihnout, že se knížka čte sama. Měla jsem teď v plánu číst něco jiného a Aristotela s Dantem si nechat až na Vánoce, ale přečetla jsem kousek a automaticky pokračovala. Zatím mám trochu problém s tím, že je oběma 15, v některých chvílích oba vidím jako mladší kluky, někdy na základě myšlenek jako daleko starší
Jsem ráda, že to není až tak moc filozofické, myšlenky nejsou vtíravě podsouvány a příběh plyne.
Moc se mi líbilo seznámení Jsem ráda, že se díváme na rodinu každého z nich, spatřujeme rozdíly a Ariho je mi někdy dost líto a moc se těším na odhalování záhad kolem otce a bratra. Zatím nepřemýšlím úplně, kam to bude směřovat, takže se nechám překvapit.
Z nehody jsem taky byla docela v šoku.

Trochu mi to připomíná Líbali jsme se, takovým tím pozadím a atmosférou a to se mi moc líbilo, tak uvidíme

Líbali jsme se jsem nečetla, tak nemohu posoudit Ale souhlasím, že se to četlo doslova samo. To se mi u knih moc nestává - že mě čtení tak baví a plyne tak přirozeně, že ani nestíhám kontrolovat, na jaké jsem právě straně A taky jsem se bála, že to bude moc filozofické a byla jsem příjemně překvapená. Mám taky radši starší hrdiny, ale tady se mi líbilo, jak to bylo hodně zaměřené právě na dospívání kluků. Často čtu knihy, kde je hrdinovi 15, ale chová se, jak kdyby byl dávno dospělý. Tomu se autor naštěstí vyhnul.

To je taková jednohubka na odpoledne, ale myslím, že moc hezky napsaná, tak kdyby někdy nebylo co, tak určitě zkus
Taky už právě k těm patnáctiletým apod. nemám nejblíž, ale když to autor umí Já si vždycky musím chvilku zvykat, nestačí mi ten údaj jen napsat, ale právě hodně dám i na ty ostatní projevy postav.

I já jsem se konečně dostala ke čtení Ariho a Danteho a nesmírně si to užívám. Je to opravdu netradičně a mile napsaná knížka se spoustou drobností, které se mi strašně líbí a díky kterým mám pocit, že nad ostatními ve svém žánru vyniká. Nejdřív si dovolím sepsat svoje vlastní postřehy (abych nebyla ovlivněná) z první třetiny a pak teprve si přečtu vaše a budu reagovat
Ari i Dante jsou sympaťáci. O tom žádná. Patnáctiletí kluci (já už nevím, jaké to bylo, když mi bylo patnáct a nedokážu odhadnout, jak moc jsou jejich prožitky a emoce autentické, ale věřím, že i takoví kluci existují ), možná trochu jiní než ostatní, ať už kvůli barvě kůže či trošičku jinačí osobnosti...to by nebylo nic netypického. Takových knih už jsme viděli. Ale světe div se. Oni mají rodiče! To se v knížkách tolik nevidí, aby měli rodiče tak velkou úlohu, jakou mají zde a ještě k tomu k nim mají puberťáci moc hezký vztah a vůbec spolu vzájemně strašně pěkně vycházejí. Mají takové ty rodinné "insajd džouky" a vůbec je to z tohohle hlediska strašně výjimečná záležitost a je to první věc, která se mi na té knížce strašně zalíbila a zaujala mě. Samozřejmě u Ariho je tam trochu komplikace s tátou a bráchou, ale s maminkou vychází skvěle
Nevím proč mám zafixováno, že je to knížka o homosexualitě a o vyrovnávání se s ní a tak nějak tuším, že to tam asi bude, ale pořád je to takové celkem nenásilné a vůbec takové uvěřitelné.
Jejich přátelství je celkem netypické, ale to bude souviset právě možná s tím tématem, co zmiňuji výše.
Konec téhle části mě málem zabil. Říkala jsem si, že nebudu číst dál, než se dostanu k tomu, abych sepsala tenhle názor, abych skutečně nic nevěděla, ale nedalo se to vydržet...

Jinak se mi taky líbí, že tam sice nějaké ty úvahy jsou, ale takové normální. Jak říkáte, žádné velké filosofování se nekoná
Líbali jsme se jsem tak nečetla, tak nevím. Ale Levithana mám ráda

Díky za vaše postřehy!

Jeej, jsem moc ráda, že ses do ní pustila
Taky jsem si říkala, že nedokážu úplně odhadnout, jestli je veškeré to chování normální, přeci jen už je to nějaký pátek, co mi/nám bylo 15 a taky jsme to vnímaly i trochu jinak jako holky.
S těmi rodiči máš pravdu, to mě ani nenapadlo se nad tím víc zamyslet, že jsou tady fakt celkem stěžejní.
Já vydržela, pak jsem se celkem divila

Taky jsem ráda Na poměry posledního měsíce ji čtu fakt rychle a fakt mě to baví a šíleně to utíká
Právě. Jako holka taky moc nevím. Navíc tady je to podaný trochu i jako rasová záležitost, která se v Americe bere zase jinak...no a tak vůbec
Rodiče mě právě upoutali hned Nejsem zvyklá, aby v knížkách vůbec byli a navíc takoví, za něž se pubertální kluci nestydí, nechají se od nich líbat a tak

Ako vždy prichádzam so svojím zapojením trošku po termíne, ešte šťastie, že to ostáva otvorené :-) Ale na túto knižku som musela celkom dlho čakať, kým sa dostala ku mne v knižnici. Je asi fakt populárna.

Začala som ju čítať pred pár dňami a pre mňa je to zatiaľ milé prekvapenie. Čakala som, že bude plná filozofických úvah a celkovo náročnejšia na čítanie (aspoň som z nej mala ten pocit po prečítaní anotácie). A som milo prekvapená ako dobre sa tá kniha číta, je neskutočne čtivá a stránky ubiehajú, ani neviem ako. Páči sa mi štýl, akým je kniha napísaná. Je to zase niečo iné a mne sa to veľmi dobre vníma. Nie sú tam žiadne hluché miesta, autor je proste skvelý rozprávač. Tu niečo prezradí, tu len niečo naznačí, aby nás donútil neodložiť knihu, ale čítať ďalej.
Je to zaujímavé, že za posledný mesiac je to už druhá kniha, ktorú čítam a ktorej dej sa odohráva v roku 1987 a hlavní hrdina je teeneger (nedávno som čítala Řekni vlkum, že jsem doma). Tam ale bolo okrem dospievania, hlavná tematika AIDS. U tejto knihy okrem toho dospievania ešte neviem, čo sa bude riešiť. Ale nemôžem si pomôcť páči sa mi prostredie, v ktorom dej knihy prebieha. Obe hlavné postavy sú mi sympatické, každá tým svojím jedinečným spôsobom. Viac mi je sympatický asi Ari, tiež som bola v jeho veku veľmi neistá a mala som nízke sebavedomie. Takže mi je jeho postava tak nejak bližšia. A Dante si myslím, že za svojím sebavedomím a suverénnym vystupovaním niečo maskuje, len neviem prísť na to čo. Ale nechcem zatiaľ nad tým príliš premýšľať, nechám sa prekvapiť.
A tá nehoda bol pre mňa teda poriadny šok. Dúfam, že sa mu nič vážne nestalo. To by bol z mojej strany určite nečakaný dejový zvrat.