Vzpomeň si na déšť + Všechny záhady vesmíru

Toto vlákno je zaměřeno na poslední dvě části. Je zde možno diskutovat události z průběhu celého příběhu. Nic není považováno za spoiler a všechno je povoleno. Kdo knížku nečetl, příspěvky si prohlíží na vlastní nebezpečí.

Tak mám dočteno a musím říct, že to bylo skvělé Mám v sobě dost pocitů. Hrozně se mi líbí, jak autorka krásně popsala hledání sebe samotného a své podstaty, se kterým se určitě každý setkal ve věku kolem 15 let. Vážně už jsem si myslela, že to nedopadne tak, že bude Aristoteles stejně orientovaný jako Dante. Moc se mi nelíbil ten konec, kde rodiče do Aristotela hustili, že přece Danteho miluje a ať se tomu nebrání Prostě mi to přišlo nereálné, absolutně si nedovedu představit, že by mohli být nějací rodiče takoví jasnovidci a takhle to svému dítěti vmést do tváře ve stylu "Ale prosimtě, vždyť to všichni vidíme, že jsi na kluky! Koukej si to konečně taky připustit." Bylo to takové až moc idylické a podle mě nereálné. Navíc, když byl Aristoteles tak uzavřený a nesdílný, tak by mu to přece nemohli jen tak vyčíst z tváře podle mě. Případně by si něco mohli myslet, ale snad by na něj takhle netlačili ne?
Kniha jako celek mi přišla fakt fajn, četla se sama, tenhle styl knih mi prostě sedne. Ale nelezla už vám občas krkem ta Ariho věčná naštvanost na celý vesmír? Zároveň to však skvěle vystihovalo pocity náctiletých, kterými jsme si určitě všichni prošli, ala "nenávidím celý svět, ale vlastně ani nevím proč".
No určitě výjimečná kniha odlišná od všech těch YA. Samozřejmě tam nějaká klišé byla, to je asi nevyhnutelné, ale autor to skvěle zpracovat a za to mu patří všechen můj obdiv. Snad napíše ještě spoustu dobrých knih
P.S.: Jsem moc ráda, Kačí, že jsem se zase po delší době mohla zúčastnit společného čtení

Super, mám taky dočteno, sice mi to trvalo, ale jen kvůli nedostatku času, jinak je to poměrně jednohubka, která se čte sama
V posledních částech se mi moc líbila i linka s tetou, škoda, že tam nebyla víc nebo naznačen ještě víc ten vztah Ani mi nevadilo zakomponování, že vlastně taky neměla heterosexuální vztah, nepůsobilo to na mě tady příliš. Hodně jsem fandila Arimu a tatínkovi a celkově to osvětlení kolem jejich rodiny se mi líbilo.
Dante a jeho zmlácení, asi to tam mělo být, ne všechno je jenom pozitivní, Ariho reakci jsem čekala, zvlášť, když pořád na začátku opakoval, jak se pere. Taky mě někdy už štval, ale asi to bylo jeho období vzdoru
Celkově jsem moc ráda za vyústění a ty poslední řádky byly hezkou tečkou.
Ivcco, když bude čas, tak určitě koukni po Líbali jsme se, za nějakou dobu, ať nejsi tematiky přečtená, ale je to opravdu tenoučká knížka, zase pohled na homosexuály podává trochu jinak, ale myslím, že o nic méně skvěle

Tak já jsem prostě neodolala a dočetla jsem dneska i zbytek. Konec už nijak šíleně výrazně negradoval (aspoň z mého pohledu), ale rozhodně šlo o důstojné zakončení a celou dobu to k němu směřovalo. Jsem ráda, že se moje teorie potvrdily. Bylo mi jasné, že ten Ariho vztek je prostě z frustrace, že neví co si počít se svými city. Celý život je zvyklý v sobě všechno dusit (po vzoru rodičů) a najednou se potká s někým, kdo všechno tak intenzivně prožívá a navíc je jeho úplným opakem, nutí ho se babrat v pocitech a tak vůbec.
Zmlácení jsem čekala, přece jen homosexualita a nějaká ta osmdesátá léta, ve kterých se to odehrává...
Jinak si myslím, že rodiče, kteří mají se svými dětmi takový vztah, jaký byl popsán v knížce to na svém dítěti klidně poznají. Naši mě taky mají totálně prokouknutou a to o svých pocitech nemluvím vůbec a myslím, že jim něco bylo jasné mnohem dřív, než jsem si to byla schopná připustit sama Takže mně se tohle úplně maximálně trefilo do nálady a rozpoložení
Četlo se mi to taky úplně samo. Na své nynější poměry jsem se ke knížce vracela často a měla jsem ji rychle přečtenou
Taky mě zaujala ta linka s tetou, kterou celá rodina zavrhla proto, že byla lesbička, ale takhle to prostě asi tenkrát chodilo...
Jinak mě štval spíš Dante to jeho věčný vrtání se v pocitech a to, jak na Ariho tlačil a tak a sám si ubližoval tím, že vyhledával jeho blízkost, i když v tu chvíli byl ublíženej, že Ari jeho pocity nikdy opětovat nebude...ale asi někde ve skrytu duše věděl, že to dobře dopadne.
Knížka je to v podstatě obyčejná, ale má prostě takové něco, co ji vylučuje z davu. Každopádně je krásně zpracovaná - fonty, obálka, ten žlutý vnitřek. Tohle se CooBoo povedlo (asi to bude převzato z originálu, ale nevím)
Ivet, taky jsem ráda, že ses zúčastnila Třeba se ti příště zase trefíme do noty!

Ta linka s tetou se mi tam taky moc líbila
Jak říkáš, i když asi nepřináší úplně něco nového, přeci jen je v něčem nezvyklá. Zpracování je nádherné a příběh sám plyne. Je určitě dobře, že tyhle příběhy vychází a snad to někomu pomůže v určitém uvědomění sebe sama a ostatním otevře oči v pohledu na věc