Deset - Třináct (str. 447-534)

V tomto vlákně se můžete rozpovídat o čemkoli, co vás v knize zaujalo. Nic nebude považováno za spoiler a každý, kdo knihu ještě nepřečetl celou vstupuje na vlastní nebezpečí.

A kruh se uzavřel Zhruba od poloviny jsem se nemohla moc odtrhnout a chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Ráno jsem knížku nezaklapla a dočetla, ale na druhou stranu se mi nechtělo loučit. Knížku jsem nakonec opravdu zvládla poměrně rychle, i když jsem si myslela, že nebudu mít moc čas, takže to asi svědčí o tom, že se mi výběr i tentokrát líbil.
V poslední části už sledujeme čas přítomnosti (téměř celou dobu a za přítomnost beru 1944). Marie-Laure vysílá, dočítá příběh o kapitánu Nemovi (tahle linka, která se táhla celou knížkou se mi moc líbila, přestože jsem Dvacet tisíc mil pod mořem nečetla) a Werner poslouchá.
Von Rumpel hledá Moře plamenů, původně určené do velkolepého muzea, nyní pro vlastní potřeby. Pořád tak nad tím kamenem přemýšlím, legenda kolem něho se mi líbila a já nemám problém věřit určitým věcem, ale na druhou stranu se mi líbilo, když to Marie-Laure hodnotila jako otázku štěstí, osud neurčíš. Každopádně je děsivé, k jaké honbě za pravdou či fikcí může dojít.
Nakonec Werner a Volkheimer granát použili. V tomhle se moc nevyznám, takže nevím, jak moc to bylo nebo nebylo přitažené za vlasy, ale těšila jsem se, až se Werner vrhne do domu číslo 4. Od tohoto okamžiku se vše seběhlo poměrně rychle. Von Rumpel neměl šanci, i na základě popisu, jak se napůl rozpadal. Moc hezký dialog byl mezi Wernerem a Marie-Laure, když se ho ptala, proč ji našel, to ujištění, že zde zase nepůjde o Moře plamenů.
Marie-Laure se nakonec se strýčkem dostane zpět do Paříže a vystuduje. Pro mě hodně srdcervoucí byly okamžiky čekání na tatínka a v závěru vlastně dodatek, že se nikdy nedozvěděli, co se s ním stalo. Marie-Laure a Etienne nakonec měli alespoň chvíli společně život, jaký si představovali a za to jsem moc ráda. Asi už bych tam nedávala informace o milencích, dítěti, ale na druhou stranu to tam zřejmě muselo být, aby došlo ke scéně z roku 2014. zamyšlení nad sítěmi a signály, což se mi moc líbilo.
Wernera dlouhý život nečekal, zemřel poměrně záhy po setkání s Marie-Laure. Putování věcí k Volheimerovi a následně k sestře mi v některých momentech taky přišly trochu navíc, ale pro osud Jutty a informace o Moři plamenů zřejmě byly na místě. Momenty ze setkání Jutty a Marie-Laure jsem zhltla, ta vlna vzpomínek, i když jen v náznacích. (Kapitoly z konce války, o tom, co Jutta a Frau Elena s ostatními prožívali, hrozné..)

Jako celek na mě knížka zapůsobila. Občas ráda čtu o událostech z druhé světové války nebo po ní, i když ráda není asi to pravé slovo. Je to děsivé a ve mně se všechno stahuje, když se dívám na ty hrůzy skrze oči řady hrdinů. Často si to beru na sebe a představuju si, že bych někde měla nechat svoji sestru, oddělit se od rodičů, děsí mě to, hodně. Asi proto na mě příběh zapůsobil, přestože jsem se nejdřív bála, že skrze krátké kapitoly to nebude fungovat. Nakonec prolínání různých pohledů a časových linek bylo na místě a na konci došlo k pomyslnému cvak, všechno zapadlo do sebe.
V průběhu čtení jsem si zamilovala Saint-Malo, které je snad nyní chráněno Mořem plamenů, ale kdo ví, co to přinese částem kolem
Závěrečné ohlédnutí a rozloučení se s řadou postav zřejmě bylo na místě, i když už to trochu ztratilo tempo. Mám ráda otevřené konce, ale zde jsem byla ráda, že jsem věděla, jak na tom kdo byl.
Dost mě bavily i detaily knížky, jen některé zmínky, to, jak příběhem prostupovalo vysílání z domu číslo 4.. Určitě si nad knížkou budu ještě chvilku přemýšlet

Tak, dočítané a keďže som napísala celkom dlhé hodnotenie na goodreads, tak napíšem sem len stručne. Už je neskoro a ja by som mala ísť spať.

Kniha sa mi páčila a táto posledná časť asi najviac. Keď už sa všetko spojilo a my sme vedeli presne aká je situácia a vzťahy. Dej trochu pritiahnutý za vlasy, ale zase to poslúžilo svojmu účelu. A najviac sa mi páčilo, že tam nebol žiadny happy end ako že Marie sa zamilovala do Webera a žili spolu šťasntne až do smrti. Toho som sa bála, že tam bude a som rada, že nebolo. Tento koniec, ktorý vymyslel autor bol podľa môjho názoru skvelý. A veľmi sa mi páčili časti zo súčastnosti, v ktorých sme mohli zistiť ako jednotlivé postavy dopadli a kam ich osud zavial. Vidno na nich ako ich nezvratne vojna ovplyvnila. Skvelé.

Celkovo, aj keď som tam nejaké chybičky našla, hodnotím túto knihu vysoko. Sú témy, o ktorých je dobre, že sa píše. A je super, že tieto knihy sú medzi čitateľmi obľúbené. Je dôležité aby sa nezabudlo a stále sa o tom hovorilo.

Za mňa určite spokojnosť a už som zvedavá, čo budeme čítať nabudúce.

Jee, jsem moc ráda, že se ti knížka líbila. Přesně jak říkáš, něco bylo možná trochu moc ke konci, ale ten úplný závěr se mi líbil hodně. Ta úplná současnost byla skvělá, jak Marie-Laure přemýšlí nad těmi signály a sítěmi. Nebyl to happy end pro všechny postavy a to je dobře, bylo by to nerealistické, i když mi třeba tatínka bylo hodně líto. Osobně jako čtenář bych hrozně chtěla vědět, co se fakt konkrétně stalo, ale s touhle nezodpovězenou otázkou to taky bylo uvěřitelnější.
Já jsem moc zvědavá na povídky autora - Zeď vzpomínek, četla jsem taky velmi pozitivní reakce.